CESTOVÁNÍ A DOPRAVA
Většina turistických atrakcí se v Chorvatsku nalézá na pobřeží Jaderského moře v Dalmácii a na Istrijském poloostrově. Letecky se lze dopravit přímo na pobřeží lety do Dubrovníku, Splitu, Rijeky a Puly. Hlavní pobřežní silnice, známá jako jadranská magistrála, vede z Rijeky do Dubrovníku a místy byla rozšířená na čtyři pruhy. Skvělý způsob, jak se seznámit s pobřežím Chorvatska, představuje okružní plavba po ostrovech. Hlavní společností, která provozuje lodní dopravu, je Jadrolinija.



Také chorvatské vnitrozemí má návštěvníkům co nabídnout. Mezi nejzajímavější atrakce patří rušně hlavní město Záhřeb, působivé horské scenérie, hrady, lázně a především jedinečný národní park Plitvická jezera. Dálnice ze Záhřebu vede východně do Slavonie. Silniční propojení na sever a západ od této hlavní trasy je poměrně špatné.


ZÁHŘEB

Záhřeb sice nikdy nebyl zamýšlen jako hlavní město, ale od prohlášení nezávislosti Chorvatska v roce 1991 se své nové role zhostil výborně. Střed města prošel rokonstrukcí, otevřely se nové obchody a znatelně se zvýšila kvalita hotelů a restaurací. Definitivně zmizely připomínky minulosti.
Díky množství muzeí, kouzelnému historickému centru, mnoha bujným parkům a rušnému nočnímu životu je Záhřeb ideálním místem, hodláte-li dovolenou strávit ve městě. Většina turistů míří na pobřeží a v Záhřebu se ani nezastaví, což je škoda, neboť se tak připravují o možnost seznámit se s touto kompaktní živou metropolí, jíž zvláštní kouzlo dodávají její mladší obyvatelé, většinou studenti, kteří se podvečer baví v nesčetných barech a kavárnách.
Město mají v oblibě také obchodníci. Protože se zde často konají nejrůznější obchodní konference a setkání, bývá někdy obtížné sehnat ubytování za přijatelné ceny. Vyplatí se proto vyřídit si rezervace co nejdříve.

Donji Grad
Čtvrt Donji Grad leží severně od hlavního vlakového nádraží (Glavni Kolodvor). Hned naproti, na náměstí Trg Kralja Tomislava, stojí jezdecká socha prvního chorvatského krále Tomislava. Socha je nejen jedním ze symbolů města, ale především velmi rušným místem, kde si záhřebská mládež ráda dává schůzky.
Nedaleko odtud je luxusní Hotel Esplanade, postavený v roce 1925 pro pasažéry slavného Orient Expresu. Budova prošla zásadní rekonstrukcí, ale její jádro je původní, včetně secesní vstupní haly s řadou hodin, které ukazují čas v různých městech světa. K hotelu patří kavárna se zahrádkou do ulice a kasino, kde se po nocích bohatší obyvatelé Záhřebu věnují hazardním hrám a utrácejí své kuny. Při vstupu je třeba prokázat se pasem. Ochranka si vás navíc ještě vyfotografuje.
Severně od hlavního nádraží se rozprostírá několik úhledně upravených náměstí, kde na lavičkách odpočívají studenti a u fontán posedávají důchodci. Na náměstí Trg Kralja Tomislava je secesní budova uměleckého muzea (Umjetnički Paviljon), kde se pořádají výstavy umění.
Na vedlejším náměstí Strossmayer Trg leží Strossmayerova galerie (Strossmayerova galerija), vybudovaná v 19. století a pojmenována po svém zakladateli, slavonském biskupovi. Galerie se pyšní sbírkami italských mistrů od 14. do 18. století, včetně obrazů od Tintoretta a Veronese. Při prohlídce si všimněte také tzv. desky z Bašky s nejstarší dochovanou ukázkou hlaholice. Deska byla nalezena v osadě Baška na ostrově Krk.
O několik bloků dál se na náměstí Trg Maršala Tito nachází další umělecká instituce - Uměleckoprůmyslové muzeum (Muzej za Umjetnost i Obrt). Budovu navrhl rakouský architekt Hermann Bollé, s jehož jménem se v Záhřebu setkáte takřka na každém kroku. Bohaté sbírky muzea zahrnují keramiku, nábytek, hodiny, skleněné a stříbrné předměty a konečně náboženské umění.
Nedaleko odtud je v budově bývalého gymnázia nejzajímavější záhřebské muzeum na náměstí Rooseveltov Trg - Mimara (Muzej Mimara). Mezi autory vystavených děl se skví jména jako Raffael, Caravaggio, Rembrandt, Rubens, van Dyck, Velázquéz, Gainsborough, Turner, Delacroix, Renoir, Manet a Degas. Z různých částí uměleckého světa se sice opakovaně vynořují pochyby o pravosti některých děl, ale i přesto je kolekce čítající kolem 4000 obrázků skutečně působivá. Sbírku městu věnoval dalmátský sběratel Ante Topić Mimara. Kromě obrazů zahrnuje také archeologické nálezy z oblasti Středomoří. Sochařská sbírka je zastoupena díly Rodina, Robbii a Verrocchia.

Uměleckoprůmyslové muzeum, Mimara


Trg Bana Josip Jelačića
Středem života v Záhřebu je náměstí Trg Bana Josip Jelačića, obklopené honosnými budovami z 19. století. Socha bána Josipa Jelačiće byla vztyčena roku 1866, ale za Titovy vlády musela být odstraněna. Dnes opět shlíží na město ze svého původního místa uprostřed náměstí. Atmosféru Záhřebu si nejlépe vychutnáte právě tady - vyplatí se tedy nespěchat a najít si volné místo v některé z četných kaváren, odkud můžete s šálkem kávy sledovat, jakou proměnou prošlo původní socialistické provinční město. Kolem jezdí moderní tramvaje, elegantní byznysmeni s mobilními telefony spěchají za obchody a místní mládež se pyšní moderním značkovým oblečením.

Záhřebská katedrála

Kaptol
Čtvrť Kaptol leží na svahu kopce za náměstím Trg Bana Josip Jelačića. Středem pozornosti je zde bezpochyby novogotická záhřebská katedrála s dvěma zvonicemi, další dílo architekta Hermanna Bollého. Na tomto místě stával křesťanský kostelík už od dob prvních chorvatských králů v 10. století a pro mnoho Chorvatů je důležitým náboženským symbolem. Za prohlídku stojí soubor fresek z 13. století, které se dochovaly navzdory pohnuté historii katedrály, jíž se nevyhnulo ani ničivé zemětřesení v 19. století. V katedrále nalezl místo posledního odpočinku kontroverzní chorvatský arcibiskup Stepinac, který byl obviňován z kolaborace s loutkovým nacistickým režimem za 2. světové války. Mnozí Chorvaté ho však považují za mučedníka. Zajímavý je reliéf Krista se Stepinacem, jehož autorem je Ivan Meštrovič. Před katedrálou stojí další neobvyklé dílo - zářivě zlatá Madona obklopená anděly os rakouského sochaře Antona Fernkorna.
Kousek západně od katedrály leží tržiště Dolac. Atmosféra tohoto místa je pravým protikladem nových nákupních středisek a moderních butiků se značkovým zbožím. Jako by se tady zastavil čas - staré babičky se zde handrkují se zákazníky, kteří se snaží nakoupit za co nejnižší ceny. Podívanou na záplavu květin a čerstvého ovoce a zeleniny si na tomto náměstíčku můžete zpříjemnit šálkem kávy v některé z mála skromných kaváren a restaurací. Pokud hodláte ze Záhřebu pokračovat dál na chorvatské pobřeží nebo naopak přes Budapešť nebo Vídeň zamířit k domovu, bude pro vás tato tržnice ideálním místem k doplnění zásob na cestu.









Gornji Grad
Nejstarší část města se nazývá Gornji Grad (Horní město) a dodnes si uchovává své historické kouzlo. Dostanete se sem od katedrály, ale zajímavější je nechat se ze čtvrti Donji Grad vyvézt nahoru lanovkou. Na konci dráhy je věž Lotrščak (Kula Lotrščak) s malým obchůdkem se suvenýry a upomínkovými obrázky. Vež je jen předehrou pro hlavní atrakci, jíž je majestátný rozhled na město z vyhlídkové plošiny.
Pod věží se podobný výhled na město otevírá ze Strossmayerovy promenády (Strossmayerovo Šetaliště), odkud můžete sledovat hlavní památky včetně katedrály. Pohled si nejlépe vychutnáte z lavičky s bronzovou sochou spisovatele Antuna Gustava Matoše, který jakoby čekal, až si k němu přisednete. Autorem tohoto avantgardního díla je moderní umělec Ivan Kožari.
Vydáte-li se severním směrem, pak po chvíli dojdete ke kostelu sv. Marka, který se v současné době rekonstruuje. Na tomto úchvatném kostele vás zaujme několikabarevná střecha z 19. století s erbem Chorvatska. Sám kostel pochází ze 13. století, i když u něj došlo v průběhu doby k mnoha úpravám. Uvnitř se nachází několik děl od umělce Ivana Meštroviče, jako například šlachovitý Kristus na kříži. Na soše je patrný autorův originální rukopis.
Vyznavači díla tohoto kultovního chorvatského sochaře 20. století by si nedaleko kostela sv. Marka neměli nechat ujít návštěvu Meštrovičova ateliéru, kde Meštrovič žil v letech 1924-1942. Prohlédnout si zde můžete jeho původní návrhy a skicy, které vám přiblíží nejen mnohé ze soch po celém Záhřebu, včetně Ukřižování v kostele sv. Marka, ale také slavnou sochu Grgura z Ninu před Diokleciánovým palácem ce Splitu (replika je také ve městě Varaždin).
Dál na sever leží Záhřebské muzeum (Muzej Grada Zagreba) s výstavkou modelů města v různých dobách a fázích jeho vývoje od středověku do současnosti. Také je zde expozice věnovaná poslední válce, která dokumentuje srbské útoky na nově ustanovené hlavní město a smělý pokus jugoslávských leteckých sil o atentát na prezidenta Tudjmana v jeho Prezidentském paláci v Záhřebu.
Ve stínu Gornji Gradu leží dlážděná ulice Tkalčićeva, kterou lemují kavárny se zahrádkami. Po večerech zde bývá rušno - vysedávají tady všichni, kteří chtějí být viděni. Na výběr je zde takový počet kaváren, že nejlépe uděláte, pokud se po ulici nejdříve párkrát projdete. Jen tak si vyberete právě tu, která vám bude vyhovovat nejlépe. Při této příležitosti byste také mohli ochutnat vynikající chorvatské pivo Ožujsko.

Věž Lotrščak, Kostel sv. Marka, Záhřebské muzeum


Parky a zahrady
Záhřebské parky jsou během parného léta příjemnou oázou, kam se můžete ukrýt před ruchem města. Z centra lze pěšky dojít do botanické zahrady (Botanički Vrt), založené koncem 19. století. Na malém prostoru protkaném pěšinkami a lavičkami je zde soustředěno kolem 10 000 druhů rostlin. V jednom z jezírek žijí kapři a několik želvích rodinek. Vzhledem k tomu, že tuto skromnou zahradu ještě neobjevilo, zůstává i nadále výborným místem k odpočinku.
Pakr Maksimir leží na ploše přes 128 hektarů asi 3 km východně od středu města a lze se k němu pohodlně dostat tramvají . V parku je stadion národního fotbalového týmu Dinamo Zagreb. Při utkáních zde bývá poněkud bojovná atmosféra, ale asi neexistuje lepší místo, kde byste se mohli setkat s tak vehementními projevy chorvatského nacionalismu a záhřebského lokálpatriotismu jako právě tady. V parku je také záhřebská zoo , jezírko s možností projížděk na loďkách a množství chodníků ve stínu vzrostlých stromů.
Ze středu města se lze poměrně rychle dostat tramvají ke 4 km vzdálenému jezeru Jarun na jihozápadě. Okolní park se proslavil v roce 1987, kdy se v Záhřebu pořádala studentská univerziáda a na jezeře se konaly závody ve veslování. O letních víkendech se v parku o zábavu stará záhřebská mládež, která se tady vydatně posilňuje levným alkoholem. Hledáte-li vytříbenější zábavu a společnost, vydejte se do kaváren, restaurací a barů, které jsou v létě otevřeny non-stop. Jezero Jarun je vhodné také k zimním procházkám, ostatně jako břehy řeky Sávy, kde byla nedávno instalována zajímavá sochařská výzdoba.


CHORVATSKÉ VNITROZEMÍ

Severně od Záhřebu
V chorvatském Záhoří (Zagorje), které sahá od Záhřebu na sever k Maďarsku a Slovinsku, leží jediné větší město - Varaždin. Záhoří je kopcovitá oblast plná zeleně, kam ze Záhřebu jezdí obyvatelé relaxovat do lázní, navštěvovat kýčovitě krásné hrady a ochutnávat místní nápoje a kulinářské speciality. Velkou část Záhoří zvládnete poznat ze jediný den během výletu ze Záhřebu, ale pokud chcete, aby vaše návštěva skutečně stála za to, ubytujte se na několik dní přímo ve Varaždinu.
Historické centrum Varaždinu dostává díky snahám místní ambiciózní radnice novou tvář. Existují také plány na to, aby se hlavní turistická atrakce ve městě - pevnost Stari Grad - dostala na seznam UNESCO. Opevnění pochází z 16. století a bylo vybudováno v souvislosti se snahami Rakousko-Uherska zabránit hrozící turecké invazi. Když tato hrozba pominula, pevnost zakoupil místní šlechtický rod Erdödy a přestavěl ji na svůj zámek. Dnes se zde nachází Varaždinské městské muzeum a v přízemí se konají nejrůznější výstavy.
Pevsnost Stari Grad tvořila součást linie hradů budovaných po celém Záhoří v charakteristické zalesněné kopcovité krajině. Jedním z nejpřitažlivějších je další oblíbené výletní místo Záhřebanů, hrad Trakošćan, který leží ani ne hodinu jízdy autem od Vraždinu. Hrad zde sice stojí už od 16. století, ale jeho dnešní podoba je výsledkem zásadní přestavby v 19. století. Na návštěvu hradu si vyhraďte několik hodin, abyste se mohli projít po pěšině kolem blízkého jezírka a posedět v kavárně o břehu.
V 19. století se Záhoří proslavilo jako lázeňská oblast, kam jezdili především návštěvníci z Rakouska. Nejlepší z dosud fungujících středisek jsou Krapinske Toplice. Relaxovat můžete v několika bazénech s různou teplotou vody.

Hrad Trakošćan, Lázně Krapinske Toplice


Plitvická jezera
Národní park Plitvická jezera (Plitvička jezera) leží 110 km jižně od Záhřebu na hlavní silnici do Splitu a právem se řadí mezi nejunikátnější turistické atrakce v celém Chorvatsku. Park byl v roce 1979 zapsán na seznam světového dědictví UNESCO a i přes škody které utrpěl v 90. letech během srbské okupace, dnes funguje zcela normálně.
Krásu Plitvických jezer oceníte v kterémkoliv ročním období. Celkem 16 jezer s čistou průzračnou vodou propojují vodopády a horské bystřiny o celkové délce 8 km. Jezera lze navštívit během jednodenní vyjížďky ze Záhřebu nebo z turistických letovisek na pobřeží, ale nejlépe je přespat v jednom ze státních hotelů uvnitř parku. V oblasti Plitvických jezer žijí ondatry, jeleni, divoká prasata a dokonce medvědi, o nejrůznějších druzích ryb a ptáků ani nemluvě.
Pohyb po parku je velmi snadný díky soustavě pěšin a dřevěných chodníků. Nemusíte chodit všude pěšky - k dispozici jsou i čluny a turistické vláčky. K návštěvě parku neodmyslitelně patří nasedání a vysedání ze člunů a balancování na dřevěných chodnících v mlžném oparu tříštící se vody. V hlavní sezóně se nenechejte odradit davy lidí - nejlépe je se sem vydat brzy ráno a zamířit k jezeru Proščansko, kde většinou bývá ticho a minimum návštěvníků. Dobrý nápad je rozdělit návštěvu minimálně na dvě části, při první si prohlédnout horní jezera a při druhé jezera spodní. Snažte se nepodlehnout pokušení všechno vidět rychle a hned. Koupání v jezerech je zakázáno.
Plitvická jezera



Slavonie
Neprávem opomíjená Slavonie má spoustu krás a její atraktivitě přidává i to, že ani v nejpalčivějším létě se zde nesetkáte s davy turistů. Tento kraj leží jen 3 hodiny jízdy autem po dálnici východně od Záhřebu. Poslední část okupované Slavonie byla Chorvatsku navrácena až v roce 1998. Dobrou základnou je Osijek, ale přibližně 35 km před ním na hlavní silnici odbočující z dálnice leží Dakovo, kde za návštěvu stojí úchvatná katedrála se zdaleka viditelnými věžemi. Tato novogotická stavba vznikla v letech 1862-1882 na popud legendárního chorvatského biskupa Strossmayera. Jeho socha ostatně stojí nedaleko, na protější straně ulice.
Osijek během války v 90. letech utrpěl značné škody následkem nelítostných srbských útoků, ale dnes se vrací ke své původní kráse. Podél řeky Drávy vznikají nové kavárny a místní studentstvo dodává městu mladistvou energii, která je tak potřebná pro to, aby se město znovu postavilo na nohy. Ve středu města jsou působivé architektonické památky, především secesní domy na Europska Avenija. Mohutnou katedrálu sv. Petra a Pavla nechal v novogotickém stylu postavit biskup Strossmayer v 19. století.
Z ulice Europska Avenija se po asi deseti minutách chůze dostanete k historické čtvrti Trvda, po desetiletí zanedbávané a nakonec počátkem 90. let silně bombardované srbskými jednotkami. Dnes se na poničených domech znovu objevily střechy a celá oblast postupně ožívá. Katolická církev se také díky příspěvkům Chorvatů a ze zahraničí velmi zasloužila o obnovení fasád a interiérů mnoha poškozených kostelů ukrytých za hradbami této historické čtvrti. Trvda byla původně postaven a jako pevnost proti turecké říši a její bohatá historie začíná být opět objevována teprve v posledních letech.
Slovo Vukovar v každém obyvateli Chorvatska vyvolá celou řadu pocitů. Toto původně barokní městečko mívalo díky soužití Chorvatů, Srbů, Bosňanů, Němců a Slováků příjemnou kosmopolitní atmosféru. Leží sice téměř na idylickém místě na břehu Dunaje, ale zároveň i na východní chorvatské hranici. Po vyhlášení nové chorvatské republiky v roce 1991 se místní Srbové s vědomím bělehradských politiků pustili do etnických čistek.
Na město plnou silou zaútočila jugoslávská armáda a letectvo podporované srbskými dobrovolníky. Málokdo dával spěšně zorganizovaným obráncům města šanci vydržet déle než jen několik dní. Přesto se jim útoky dařilo odrážet od května do listopadu 1991, kdy na město dopadalo až 10 000 dělostřeleckých granátů. Obyvatelé Vukovaru se ukrývali ve sklepeních bez elektřiny jen s minimálními zásobami vody a potravin. Když si Srbové zničené město konečně podrobili, spáchali hrůzný čin - dříve něž se dostavil mezinárodní Červený kříž, sebrali v místní nemocnici 2000 Chorvatů a na poli za městem je zmasakrovali. Dostáli tak svému válečnému heslu, že "maso bude, až dobijeme Vukovar, protože Chorvaty povraždíme". Na místě tohoto zločinu dnes stojí památník.
Při návštěvě Vukovaru si uvědomíte, co se v Chorvatsku vlastně během války dělo. Takové myšlenky by vás v kosmopolitních turistických střediscích na pobřeží nikdy nenapadly. Nemějte pochyby o tom, zda je vhodné takovéto místo navštěvovat - místní obyvatelé jsou rádi, když cizinci mají zájem dozvědět se, čím za války prošli. Mají totiž pocit, že zbytek Evropy jejich utrpení v 90. letech ignoroval. Mimo to je turistický ruch pro obnovu Vukovaru a ostatně celé Slavonie klíčový.

Katedrála v Osijeku



ISTRIE



Poloostrov Istrie má tvar trojúhelníku, který v severní části chorvatského pobřeží zasahuje daleko do Jaderského moře. Patří mezi turisticky nejoblíbenější destinace, kam přijíždějí turisté už od 60. let 20. století, kdy vznikla letoviska jako je Rovinj, Vrsar, Umag, Novigrad a především Poreč. Válka v 90. letech se Istrie přímo nedotkla a turistický ruch funguje zcela normálně. Zastaralá střediska prošla rekonstrukcí a dochází i k rozvoji nových turistických programů jako je Agroturizian, v rámci něhož se staré zemědělské usedlosti přeměňují na restaurace a rodinné hotely.
Jediné velké město v Istrii je Pula s nádherným amfiteátrem, který je památkou na doby, kdy poloostrov ovládli Římané. Jejich nadvláda zanechala v Chorvatsku mnohé stopy - na římském stylu ulic jsou založena například historická jádra měst Pula a Poreč. Dědicví v Istrii zůstalo také po Benátčanech, a to především v pobřežním městečku Rovinj a hlouběji ve vnitrozemí, kde budovali opevnění proti pirátům a Turkům. Ti v minulosti ohrožovali nejen námořní obchodní cesty ale také celý Istrijský poloostrov.
Pokud hodláte v Istrii strávit několik dní, vyplatí si zakoupit tzv. istrijskou kartu (Istra Card). Pro jednotlivce stojí 60 kn, rodinná karta vás vyjde na 100 kn. V průběhu 10 dnů na ní můžete získat četné slevy ve více než 100 turistických atrakcích včetně kulturních památníků a muzeí, kasin a diskoték.

Pula
Římské dědictví Chorvatska je nejzřetelnější právě v Pule. Z dob, kdy se město jmenovalo Polensium, pochází jedinečný římský amfiteátr, který se pyšně tyčí na nábřeží. Krvavé zápasy zde mohlo sledovat původně až 23 000 diváků. Dnes slouží jako scéna pro pořádání koncertů rockové a vážné hudby. V klenbách se skrývá malé muzeum, i když nejzajímavější je procházka místem, kde se před 2000 lety bavili Římané.
Archeologické nálezy z dob římského Polensia jsou vystaveny v Archeologickém muzeu jižně od amfiteátru. V krásném prostředí sochařské zahrady se v létě konají koncerty vážné hudby.
Mezi další zajímavé římské památky patří Sergiův triumfální oblouk, Augustův chrám a a zbytky Fóra Romana. Starověké památky můžete nalézt i na tak nečekaných místech, jakým je autobusové nádraží, v jehož blízkosti stojí římské hradby. Vyplatí se proto vyzvednout si v místní turistické kanceláři plánek všech památek.
Katedrála sv. Marie je svědectvím vítězstvím křesťanství nad antikou. Některé části budovy pocházejí už ze 4. století, jiné byly postaveny v pozdější době z kamene získaného z amfiteátru. V průběhu staletí prošla katedrála četnými rekonstrukcemi a přestavbami, z nichž mnohé jsou ihned patrné, jako například zadní zeď ze 4. století, sakristie ze 13. století a a zvonice ze 17. století.

Římský amfiteátr, Sergiův triumfální oblouk, Augustův chrám



Vodnjan
Přibližně 10 kilometrů severně za Pulou vás silnice zavede do městečka Vodnjan, které proslavily mumie v kostele sv. Blažeje. Mnozí nábožensky založení Chorvaté věří, že mumie mají magickou moc, ale většina dnešních návštěvníků přijíždí jen pro to, aby zažili hororový pohled na vysušená těla sv. Nikolosa Bursy, sv. Giovanni Oliniho a sv. Leona Bemby. Městečko samo stojí za prohlídku, a pokud se zde chcete zdržet na oběd nabo na večeři můžete zajít do jedné z několika malých restaurací.

Rovinj
Severně od Puly přibližně 50 km po silnici E751 leží příjemné pobřežní město Rovinj. Při příjezdu se vám otevře nezapomenutelný pohled na starobylé město vybudované na kopcovitém poloostrově. Oranžové střechy domů a šedivé dlážděné ulice z dálky připomínají uměleckou koláž. Historický střed města bývá v létě poměrně rušný, ale velké hotelové komplexy a kempy naštěstí leží v okrajových čtvrtích a historické centrum nenarušují.
Na nejvyšším místě Rovinje stojí hlavní dominanta města, kostel sv. Eufemie z 18. století. Ke zvonici kostela, která je nejvyšší v Istrii, po staletí obraceli svůj zrak rybáři, jimž sloužila pro orientaci na moři a k určování počasí. Název kostela je odvozen od sv. Eufemie, jejíž tělo podle staré legendy připlulo v těžkém sarkofágu k pobřeží Rovinje. S mohutnou kamennou hrobkou nebyl nikdo schopen ani hnout, dokud nebyl jeden místní chlapec nadán božskou mocí a s pomocí dvou krav a odvezl sarkofág se svatou na místo jejího posledního odpočinku. Sarkofág si dnes můžete prohlédnout uvnitř kostela.
Městské muzeum zaujme každého, kdo se chce dozvědět více o dějinách města. Kromě různých výstav zde můžete zhlédnout trvalou expozici istrijských lidových krojů a archeologických nálezů. Mimo to je zde sbírka malířství 15. a 16. století se vzácným obrazem Korunovace Krista křížovou korunou od Pietra Mery.
Za deštivého počasí můžete vzít děti na návštěvu Rovinjského akvária. Akvárium vzniklo v roce 1891, a přestože nepatří mezi nejmodernější instituce svého druhu, jsou v něm zastoupeni nejrozmanitější živočichové obývající moře v oblasti Istrijského poloostrova. Slouží však také jako vědecká instituce - je totiž součástí Střediska mořského výzkumu Rudera Bočkoviće.
Jednou z nejhezčích uliček v Rovinji je uzoučká Grisia, která se proplétá městem od pobřeží nahoru až ke kostelu sv. Eufemie. Ulice je kouzelná sama o sobě, neboť se z ní při výstupu od moře otevírají krásné pohledy na kostel. Poutavost ji ale propůjčuje i početná místní umělecká komunita, které osvícená městská rada umožnila, aby se v této lokalitě zabydlela. Dnes zde tedy naleznete více než desítku malých obchůdků s nejrozmanitějšími uměleckými díly. Většina z nich se sice orientuje na turisty, ale pokud budete hledat, určitě najdete i umělecky hodnotná díla.
Atraktivita Rovinje spočívá také v tom, že zde celý den nemusíte dělat nic jiného, něž se koupat v Jaderském moři. Stejně jako jinde v Istrii zde ale nejsou žádné písečné pláže. Přístup do vody je ze skalisek kolem poloostrova, na kterém leží historické centrum města, nebo z betonových mol se schůdky pro méně zdatné plavce. V létě je voda teplá a moře klidné, což je ideální pro rodinnou dovolenou. Na jižní straně starého města lemují nábřeží četné kavárny a restaurace, kam můžete po plavání zajít doplnit energii.

Kostel sv. Eufemie, Ulička Grisia



Poreč
Přibližně 30 km severně od Rovinje leží město Porče, hlavní centrum turistiky na Istrijském poloostrově. Během letní sezóny po starých římských ulicích putují davy turistů a angličtina se mísí s chorvatštinou, italštinou a němčinou. Většina hotelů a ubytovacích zařízení se naštěstí nachází v nedalekém letovisku Zelená Laguna, a historický střed města si tak dále zachovává své kouzlo. Na nábřeží v létě kotví vyhlídkové lodě, restaurace nabízejí turistické menu a můžete se zde věnovat nejrůznějším sportům.
Kromě turistiky je na Poreči nejzajímavější bazilika sv. Eufrazie. Jedná se o jednu z nejpozoruhodnějších památek byzantského umění na světě. Komplex budov stojí na místě původního kostela ze 4. století, z něhož zbyly mozaiky v apsidě u hlavního vstupu. Zlatem a perletí bohatě vyzdobené vyjevení Panny Marie s Ježíškem, Zvěstování a Navštívení jsou skutečně úchvatné.
Za návštěvu stojí také antické památky. Římané město založili na jasném systému ulic, který je navzdory moderním kavárnám a restauracím patrný dodnes. Od Zagrebačky se pusťte po ulici Decumanus do centra starověké Poreče. Dojdete až k římskému fóru, kde na levé straně stojí tzv. románský dům. Ten byl vybudován několik staletí po odchodu Římanů a dnes funguje jako umělecká galerie.


Další letoviska na pobřeží
Podíl pobřeží se nachází několik turistických letovisek. Mezi Rovinjem a Porečem leží Vrsar, který je klidnější než Poreč. Jižně od města je jedno z největších nudistických středisek na světě - Koversada.
Severně od Poreče směrem ke slovinské hranici se nachází letovisko Umag a Novigrad. Zajímavější je Novigrad, který se podobá miniaturnímu Rovinji. Nechybí mu ani zvonice nad městem na poloostrově. Bohužel je zde také několik nezajímavých hotelových komplexů, postavených za dob socialismu. Dojem si ale můžete spravit ve výborných rybích restauracích. Umag není tak okázalý, ale rovněž má své kouzlo. Každoročně se zde v červenci koná tenisový turnaj Croatia Tennis Open, jehož se účastní nejlepší hráči mezinárodního tenisu včetně domácí hvězdy Gorana Ivaniševiće.
Na klidnějším východním pobřeží Istrie je největším a nejzajímavějším městem Labin. V místním kostele Panny Marie si nad gotickou rozetou na vstupem všimněte vytesaného benátského lva ze 17. století.

Vrsar, Novigrad



Výlety lodí z letovisek na pobřeží
V období od května do října se ve všech turistických střediscích v Istrii pořádají výlety lodí. Půldenní nebo celodenní výlet (obvykle zahrnující oběd) si můžete rezervovat v hotelích nebo přímo u člunů večer před odjezdem. Pokud ráno ještě zbývají nějaká volná místa, můžete se nalodil i bez rezervace. Jeden z nejoblíbenějších výletů směřuje na ostrovy Brijuni. Toto zelené souostroví bylo v roce 1983 prohlášeno za národní park a vstup je povolen pouze na dva ostrovy - Veli Brijun a Mali Brijun. Pohyb je zde však omezen: Ubytovat se lze jen na větším z ostrovů, kdežto na Mali Brunji je vstup povolen pouze s průvodcem.
Na ostrovy v minulosti jezdíval Tito, který zde hostil vzácné návštěvy z celého světa. Říká se, že jako dárky mu hosté vozili zvířata, která se dodnes chovají v brijunském zoo.
Jedním z nejzajímavějších výletů je plavba do zálivu Limski Zaljev. Strmé stěny zálivu, kde se kdysi ukrývali piráti, pokrývá bujná vegetace. Určitě neprohloupíte, když si v některé z restaurací na břehu dáte oběd, neboť zde mají vynikající slávky a ústřice. Pokud cestujete autem, můžete jet po staré silnici z Rovinje do Poreče a cestou ochutnat místní speciality z plodů moře, které patří v Chorvatsku k nejlepším.

Ostrovy Brijuni, Limski zaljev



Vnitrozemní Istrie
Jelikož se výletníci vydávají především na pobřeží, bohatství vnitrozemí jim bývá většinou ukryto. Zvlněnou krajinou se klikatí úzké silničky vedoucí k půvabným městům na kopcích. Tato oblast, které se říká "Nové Toskánsko", se může pochlubit výbornými víny, které se mohou směle srovnávat s těmi nejvybranějšími pochoutkami z Itálie a Francie. Tyto lahodné speciality můžete ochutnat v některé z mnoha venkovských restaurací. V poslední době se na Istrii rozvíjí agroturistika a tradiční farmářské usedlosti se přestavují na restaurace a penziony.
Přibližně 35 km severně od Poreče leží Pazin. Toto nejdůležitější město v oblasti představuje dobrou základnu pro výlety do vnitrozemí, avšak navzdory mnoha obchodům, penzionům a restauracím není tak atraktivní jako menší městečka na kopcích. K hlavním zajímavostem patří hrad a strmá vápencová propast o hloubce 100 m. Tato závratná hlubina údajně inspirovala spisovatele Julese Verna k napsání románu Matyáš Sandorff, jehož hlavní hrdina právě do takovéto propasti skočí. Podle některých zdrojů měla místní propast inspirovat také Danteho k představě Pekla.
Nejtypičtějším istrijským městem je Motovun, který leží na kopci přibližně 20 km severně od Poreče. Prostředí je přímo idylické - podél příjezdové cesty se v údolí řeky Mirna rozprostírají vinohrady a klikatící se silnice se vine nahoru do zelených svahů k malebnému historickému městečku s červenými střechami a mnoha římskými a benátskými památkami. Ve městě je řada příjemných kaváren a malých restaurací, ve kterých můžete okusit speciality místní kuchyně. Nejlepším způsobem, jak se seznámit s městem, je vydat se na procházku do spleti starých uliček a prohlédnout si kamenné benátské opevnění, z něhož můžete obdivovat pestrobarevné střechy a za nimi zvlněnou krajinu. Zastavte se také ve vesničce Livade hned pod kopcem - sídlí zde společnost CEA, která se zabývá zpracováváním lanýžů.
Díky vynikajícím lanýžům si věhlas vydobylo i městečko Buzet, kde se každoročně v září pořádá lanýžový festival. V sezóně zde spatříte muže, jak se vydávají tuto voňavou lahůdku hledat se psy do lesů. Typické lanýže s těstovinami nebo steaky s omáčkou z černých lanýžů se podávají v restauracích po celé Istrii. Pokud se chcete spolehnout na vlastní kuchařské umění, můžete si lanýže zakoupit v obchodech CEAv Pule, Buzetu a Buje.
Západně od Motovunu leží město Grožnjan, které je zářným příkladem toho, co ze starého a zanedbaného města může vzniknout, pokud místní samospráva uvažuje konstruktivně. Grožnjan pomalu vymíral dokud radnice nerozhodla, že bude pronajímat domy za nízké nebo nulové nájemné, čímž přilákala záplavu umělců a řemeslníků. Dnes je ve městě několik desítek uměleckých dílen a funguje zde mezinárodní škola pro mladé hudebníky. Při toulkách dlážděnými ulicemi vás tak často bude doprovázet vážná hudba. Ve městě není povolena automobilová doprava, což je pro ranní nebo odpolední procházky mezi uměleckými dílnami ideální.

Motovun, Grožnjan





KVARNER
Oblast Kvarneru zahrnuje několik ostrovů v širokém zálivu, který odděluje Istrii od Dalmácie. Spojuje se zde to nejlepší z obou regionů - od kvalitních letovisek po kouzelná venkovská městečka. Také dopravní infrastruktura je kvalitní - ze Záhřebu vede do Rijeky železniční trať a staví se i dálnice. V oblasti fungují trajekty do Dalmácie a Istrie.
Nejzajímavější částí Kvarneru jsou města na pobřeží a letoviska na ostrovech. Vnitrozemí je z větší části pusté a málo osídlené. Jeho nehostinnou tvář připomíná všudypřítomná mohutná hradba pohoří Velebit, které se tyčí na horizontu a odkud v létě přicházejí bouřky a nepříjemný vítr - bura. Pohoří Velebit je rájem pro pěší turisti a horolezce, kterým se ze západních břehů otevírají nádherné výhledy na celý kvarnerský záliv.


Rijeka
Jediným velkým městem v Kvarneru a důležitou dopravní tepnou je Rijeka. Je zde přístaviště trajektů a na blízkém ostrově Krk i letiště. Zlatý věk jako rušný přístav zažilo město v dobách habsburské monarchie a už od 19. století mělo železniční spojení do Vídně a Budapešti. Dnes se tato průmyslová metropole snaží, aby turisté nespěchali k nejbližšímu trajektu nebo autobusu, ale zůstali alespoň na jeden nebo dva dny. Přes tzv. Mrtvý kanál vede nový most pro pěší a na veřejných místech se začínají objevovat díla současného umění.
Centrem společenského života v Rijece je elegantní Korzo, které vede napříč středem města. Většina nejlepších obchodů, kaváren a impozantních budov je právě na Korze, kde také v některých z kaváren nejlépe zažijete tu pravou atmosféru města. Středověkou městskou branou se vydejte do starého města (Stari Grad), kde se naráz ocitnete v úplně jiném světě, na hony vzdáleném 19. století, který panuje všude kolem. V této zanedbané historické čtvrti stojí římský oblouk a kostel sv. Víta, zasvěcený ochránci města. Vzorem při stavbě kostela, který částečně pochází ze 17. století, byla bazilika Santa Maria della Salute v Benátkách. Podle jedné místní legendy za znesvěcení kostela zaplatil jistý vandal životem, když se navěky propadl do země.
Vydáte-li se autobusem nebo pěšky po 561 schodech nahoru do prudkého kopce k pevnosti ze 13. století, budete odměněni nádherným výhledem na město. Hrad sice nepatří mezi nejhezčí pevnosti v Evropě, ale výhled stojí za to a navíc se zde v létě pořádají koncerty vážné hudby. Nedaleký potní kostel Panny Marie Trstatské je místem, kam hlavně ženy připevňují tabulky s prosbami a vyjádřeními svých díků. Podle legendy sem byl anděly po vyhnání křižáků ze Svaté země ve 13. století z Nazaretu přenesen do bezpečí dům Marie a Josefa (tzv. svatá chýše). Po třech letech v Rijece byl dům opět přesunut, aby spočinul na konečném místě v Loretu v Itálii.

Rijeka, Trsat



Opatijská riviéra
Výběžek Istrijského poloostrova východně od Rijeky se nazývá Opatijská riviéra. Oblíbená byla v 19. století mezi vídeňskou smetánkou, která se se sem přijížděla léčit a trávit zimu v mírnějším podnebí. Za své unikátní mikroklima vděčí své výhodné poloze mezi Jaderským mořem a pohořím Učka.
Opatija je jedním z mála letovisek v Chorvatsku, která fungují celoročně. Ve městě se zachovaly mnohé velkolepé hotely z 19. století a pobřežní promenáda Lungomare, kde se v létě opalují turisté a v zimě se dá chodit na příjemné procházky podle moře. Elegantní zahrady u pobřeží a výstavné budovy stále svědčí o starých dobrých časech, kdy se Opatija řadila mezi nejoblíbenější turistické destinace v Evropě, což ještě umocnilo vybudování železniční trasy z Vídně do Terstu v roce 1873.
Lungomare propojuje Opatiji se sousedními letovisky Volosko na severu a Lovran na jihu. Poklidné Volosko je ideální k dopolední procházce, především pokud se zastavíte na oběd v některé z restaurací s mořskými specialitami. Lovran se svými hotely a budovami ze starých časů podobá Opatiji. Jsou zde dobré kavárny a restaurace, stejně jako příjemné koupání v moři. Lovran je také dobrou základnou pro výlety do pophoří Učka.

Opatija



Národní park Paklenica
Krajinu jihovýchodně od Rijeky charakterizuje úchvatná hradba pohoří Velebit, které se tyčí nad pustým pobřežím. Kromě malého městečka Senj je zde však jen málo zajímavých míst. Senj se neslavně proslavil v 16. století, kdy zde sídlili piráti Uskokové, kteří představovali hrozbu pro námořní dopravu v oblasti Jaderského moře.
Dál na jih leží národní park Paklenica - učiněný ráj pro vyznavače pěší turistiky a horolezectví. Z města Starigrad vychází několik různě obtížných pěších tras. Park je dobře spravován a potřebné informace a mapy získáte v kanceláři národního parku ve Starigradu. Zamýšlíte-li se vydat na dlouhou túru, přijde vám vhod informace o tom, že přenocovat lze v prostých chatkách. Hotely zde ale nestojí a lov je zakázán. V parku jsou dvě hlavní soutěsky: Mala Paklenica a Velika Paklenica. Přístupnější je druhá soutěska, kde okruh po hlavní značené trase soutěskou zpět k parkovišti trvá přibližně 2 hodiny.

Paklenica



Ostrovy v Kvarneru
Nejoblíbenější ze všech ostrovů v oblasti Kvarneru je Krk. Jezdí sem především Rakušané, Maďaři a Němci, pro které to z domova není tak daleko. Město Krk si uchovává svou historickou atmosféru díky kompaktnímu středu a několika cenným kostelům. Nejkrásnější na ostrově je však nedaleké letovisko Baška se svou 2 km dlouhou pláží (modrá vlajka) a pohořím velebit na horizontu. Kromě moderních hotelů a kempů je v Bašce historické centrum s mnoha penziony a dobrými restauracemi podávajícími mořské speciality. V hlavní sezóně si budete muset ubytování rezervovat dopředu.
V létě z Bašky plují malé trajekty na ostrov Rab, který není turistikou tak dotčen a kde hlavní atrakci představuje pohlednicově krásně město Rab. Při cestě ze severní Dalmácie lze projet přes celý ostrov, což stojí za zvážení, pokud plánujete trasu podél pobřeží.
Na ostrově je celá řada skromných letovisek a vesnic, ale město Rab je bezpochyby jedinečné. V zachovalém historickém středu města s dlážděnými ulicemi se tyčí pohádkově krásné kostelní věže. Nezapomenutelným zážitkem je koupání v moři ve stínu borovic pod starými hradbami. Rab je také dobrou základnou pro výlety po celé oblasti: Každý den odsud odjíždějí čluny na nejrůznější místa, včetně národního parku Kornati.
Noční život ve městě Rab je nejrušnější v celé oblasti Kvarneru, což znamená, že sem jezdí hodně mladých turistů. Ostrov mají v oblibě i rodiny s dětmi a v letní sezóně zde bývá rušno.
Z Rabu lze zahlédnout další ostrov - Pag. Přestože ostrovy spojuje trajekt, doprava na Pag bývá problematická. Pokud jste ubytováni ve městě Rab, bude nejlépe vypravit se na Pag s organizovaným výletem. Tento ostrov je znám především kvůli sýru, který se prodává v restauracích po celém Chorvatsku a jemným ručním krajkám. Sýr i krajky vyrábějí soukromníci a jsou k dostání ve vesnicích na ostrově. Nejlepší základnou pro prozkoumávání ostrova je město Pag.
V západní části Kvarneru se nacházejí dva velké ostrovy - Cres a Lošinj. Severněji leží Cres, na který se lze dostat trajektem z Istrie, Rijeky a Krku. Dobrou základnou pro výlety po celém ostrově je město Cres. V tamním přístavu můžete sledovat rybáře, jak vykládají ryby určené pro restaurace v blízkých domech s barevnými fasádami. Zajímavostí severní části ostrova jsou supi hnízdící u obce Beli. Pozorovat je můžete v chráněné rezervaci.
Ostrov Lošinj odděluje od Cresu na severu úzký kanál. Největšími městy jsou Mali a Veli Lošinj. Mali Lošinj je turisticky rozvinutějším a vyhovuje těm, kdo dávají přednost hlučnějším barům. Nabízí se zde také celá řada jednodenních výletů na lodi. Veli Lošinj má vesničtější atmosféru, ale i zde je dostatečná turistická infrastruktura na to, aby se vám pobyt líbil. Kolem Lošinje je velké množství malých ostrůvků, kam se lze vypravit na jednodenní výlety. Večer zamiřte do restaurací na nábřeží a ochutnejte mořské speciality upravované v italském stylu.

Krk, Rab, Pag





DALMÁCIE
Celá jihovýchodní část Chorvatska od Kvarneru podél hranice s Bosnou až na jih po Černou Horu se nazývá Dalmácie. Celé pobřeží lemují historická města a městečka. Na dohled je i mnoho rozmanitých ostrovů, z nichž každý má své vlastní kouzlo. Válka v 90. letech dolehla na některé oblasti Dalmácie obzvláště těžce. Svět sice obletěly reportáže z bombardovaného Dubrovníku, ale nejhůře postižená byla města Zadar, 3ibenik a další městečka a vesnice.
Škody již byly z větší části odstraněny a v Dalmácii můžete klidně strávit jeden nebo dva týdny, aniž byste si stop války vůbec všimli. Budete-li však dostatečně všímaví, zaregistrujete, že tašky na střechách mají různé odstíny a řada kostelů je nově opravena. To znamená, že mají za sebou pohnutou historii posledních let. Ve srovnání s Istrií působí turistický ruch v Dalmácii klidnějším dojmem, neboť Tito věnoval pozornost rozvoji turistiky především na severu. Značná část Dalmácie je tudíž turistikou takřka nedotčena. V tomto regionu je toho ke zhlédnutí opravdu mnoho. A navíc vás bude na každém kroku doprovázet nádherná příroda, bohatá historie a všudypřítomné Jaderské moře.


Severní Dalmácie
Během války v 90. letech byl Zadar odřezán od zbytku země a srbské jednotky poničily historické centrum města. Dnes se život v Zadaru vrací zpět do starých kolejí. Silný pocit odhodlání a občanské zodpovědnosti, který byl tolik patrný v průběhu války, se dnes odráží v pořádání kulturních akcí, nových kavárnách a snaze dovést do města, které si to díky svým pmátkám zaslouží, zahraniční turisty.

Zadar

Historické centrum Zadaru stojí na nádherném polostrově a nechybějí mu ani mohutné hradby a velkolepé brány, které ve středověku bránily město proti útokům. Starým městem západně k moři vede přímá, původně římská Štroka Ulica, podél níž se nácházejí hlavní památky. Moderní budovy vznikly po druhé světové válce na místech vybombardovaných domů při spojeneckých náletech. Mezi nimi se tyčí barokní kostel sv. Šimona s vzácným románským sarkofágem od milánského zlatníka Francesco da Sesta s reliéfy zobrazujícími výjevy ze života světce a záchranu jeho ostatků
Ludvíkem I.
Západním směrem je náměstí Narodní Trg, které ve středověku převzalo po římském fóru funkci středu města. Na náměstí stojí benátská městská lodžie, kde se dnes nachází umělecká galerie a pořádají výstavy. Nedaleko je městská strážnice z 16. století s elegantní věží a několik kaváren se zahrádkami. Z náměstí se lze vydat severně přes starobylou Mořskou bránou a padací most do novější části města.
Asi po deseti minutách chůze vás Široká ulice přivede k římskému fóru. Mezi ruinami někdejšího centra Zadaru zde stojí symbol města, kostel sv. Donáta. Tato rotunda vznikla v 9. století a její stavbu byl použit materiál z římského fóra, jak ostatně prozrazují latinské nápisy. Kostel je svým kompaktním dvoupatrovým interiérem a masivními kamennými zdmi v Chorvatsku unikátní. Dodnes slouží náboženským účelům. V létě můžete ocenit vynikající akustiku při některém z koncertů lidové nebo vážné hudby.
Naproti kostelu sv. Donáta stojí archeologické muzeum. Prohlédnout si zde můžete archeologické nálezy z vykopávek po celé severní Dalmácii. Obzvláště dobře jsou zastoupeny místní artefakty z doby římské.
Zadarská katedrála na severozápadní straně fóra pochází z 12. století, ačkoliv za svou dnešní podobu z větší části vděčí náročné rekonstrukci po spojeneckém bombardování při 2. světové válce. Máte-li dojem, že věž katedrály s vlastní románskou budovou poněkud neladí, máte pravdu: Věž byla přistavena až v 19. století.
Po náročné prohlídce historických pamětihodností si lze nejlépe odpočinout v některé z místních kaváren. Před válkou v 90. letech byla kavárenská kultura v Zadaru označována za nejživější v celém Chorvatsku. Dnes se sem někdejší ruch pomalu vrací. Ochutnejte macchiato, silné espreso s teplým mlékem, které mají místní ve zvláštní oblibě.
Přibližně hodinu jízdy po silnice E65 na jih od Zadaru leží město Šibenik. Do 90. let minulého století bylo velkým průmyslovým centrem, ale srbské bombardování a následný kolaps místní ekonomiky způsobil, že Šibenik se stal jedním z nejchudších měst v Chorvatsku. Na rozdíl od ostatních měst na dalmátském pobřeží zde nejsou žádné římské památky, protože Šibenik založili chorvatští králové až po roce 1000. To vysvětluje také nepravidelné uspořádání ulic a nízké domky nepravidelných tvarů, které ostře kontrastují s elegancí historických center původně římských měst jako Poreč nebo Zadar. Katedrála v Šibeniku
Hlavní atrakcí je v Šibeniku katedrála, zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. Hlavním stavitelem katedrály byl Juraj Dalmatinac. Stavba trvala více než jedno století a snoubí se v ní různé architektonické vlivy od pozdně gotického stylu až po renesanční sloh. Interiér katedrály je působivý, ale nejúchvatnější je zřejmě pohled na katedrálu zvenčí. Majestátné rozměry této jedinečné dominanty můžete dobře ocenit ve stínu některé z kaváren.
Za hodinu cesty směrem na jih dojedete po silnici E65 do Trogiru, který je také zapsán na seznam UNESCO. Historický střed města označují místní jako "městské muzeum", neboť je to jedinečně zachovalý komplex středověkých budov. Velkou část Trogiru dodnes tvoří domy ze 14. a 15. století. V letní sezóně bývají ulice plné turistů, kteří odpočívají v restauracích podávajících mořské speciality a z přístavu se vydávají na výlety lodí.
Nejúchvatnější atrakcí Trogiru je katedrála. Pozoruhodný západní portál ze 13.století je dílem chorvatského sochaře Mistra Radovana a jeho talentovaných žáků. Zachycuje výjevy ze života Krista a rybářské a lovecké scény z každodenního života v Dalmácii. Po stranách stojí Židé a Turci, kteří v souladu s dobovými názory na jejich postavení ve společnosti nesou portál na svých ramenou. Uvnitř katedrály je jedinečná kaple sv. Jana se sochami 160 andělů a svatých. Jejím autorem je Nikola Rirentinac.
Ze Zadaru, Šibeniku i Trogiru se lze vydat na jednodenní výlet do národního parku Krka ve vnitrozemí. Tento přírodní ráj vodopádů a soutěsek je sice méně známý než Plitvická jezera, ale stejně tak zajímavý. Navíc zde většinou bývá méně turistů. Z vesnice Skaradin asi 16 km od Šibeniku se vydávají čluny do soutěsky Skaradinski But a k 17 vodopádům. Odtud se lze vydat na dalších člunech dál do parku. Za samostatný výlet stojí Visovac s františkánským klášterem uprostřed jezera Visovačko, kde v klášterní knihovně uchovávají nádherně zdobený rukopis Ezopových bajek, považovaný za jeden ze tří exemplářů na světě. Většina výletních lodí pokračuje dál k vodopádu Roški Slap.
Dalším trumfem severní Dalmácie je národní park Kornati. Irský dramatik George Bernard Shaw vyjádřil svůj obdiv následujícími slovy: "Poslední den se Bůh rozhodl korunovat své sílo ze slz, hvězd a dechu stvořil ostrovy Kornati.". Tato slova svědčí o kráse 147 pustých a nehostinných skalisek a ostrovů, které toto souostroví vytvářejí.
Zatímco největší z ostrovů Kornat, se táhne v délce cca 25 km a šířce 2,5 km, nejmenší ostrůvky tvoří jen ostrá skaliska, jejichž barva ostře kontrastuje s modří Jadranu. Do národního parku se lze dostat v rámci jednodenních organizovaných výletů z mnoha dalmátských měst a letovisek na severu, ale nejlepší způsob jak se s nimi seznámit, je strávit týden na lodi, plout mezi nedotčenými ostrovy, relaxovat v odlehlých zátočinách a objevovat, že slova G. B. Shawa se zakládají na pravdě.

Národní park Krka, Národní park Kornati



Jižní Dalmácie
Split
Největším městem Dalmácie je Split s přibližně 200 000 obyvateli. Na krásném místě mezi mořem a horami ho v roce 295 založil římský císař Dioklecián, který z Dalmácie pocházel. Vybudoval zde své sídlo, kam si uchýlil ke stáří. Diokleciánův palác tvoří jádro města a je dodnes pozoruhodně zachovalý - není divu, že byl zapsán i na seznam světového dědictví UNESCO. Z mnoha původních římských budov sice zbyly jen základy v přízemí dnešních budov, na jejich místech však stojí kavárny, bary, obchody a byty, které se tísní v omezeném prostoru sevřeném hradbami paláce.
Mezi místy, která rozhodně stojí za návštevu, je katedrála sv. Domnia, postavena na místě Diokleciánova mauzolea ve 13. století. Vstup do mauzolea kdysi strážily dvě egyptské sfingy z černé žuly, které dnes stojí vpravo od vstupu. Hlavní bránou s váevy ze života Krista vyřezal ze dřeva místní sochař Andrija Buvina v roce 1214. V katedrále lze vystoupit na románskou zvonici, odkud je pškný rozhled.
Vedle katedrály stojí Peristyl - malé náměstíčko s kolonádami, které je poněkud níže než okolní terén. Snes zde můžete posedět v kavárně a vychutnávat nezaměnitelnou atmosféru tohoto místa.
Severně od Diokleciánova paláce stojí za zlatou bránou (Zlatna Vtarat), která původně vedla do římského města Salona, monumentální socha biskupa Grgura z Ninu od Ivana Meštroviće. Říka se, že když se dotknete palce biskupa a budete si něco přát, vaše přání se splní. Palec určitě nepřehlédnete - za desetiletí jej ruce kolemjdoucích ohladily dozlatova.
Zajímá-li vás život a dílo splitského sochaře Meštroviće, vydejte se do jeho galerie (Galerija Meštrovića). V sochařově letním domě na poloostrově Marjan západně od města tak můžete zhlédnout celou jeho řadu nejvýznamnějších děl.
Ve Splitu pulsuje bujarý noční život. Podniky v Diokleciánově paláci zavírají ve 22 hodin, poté sde zábava přesune do barů a kaváren na jižním nábřeží. Místní se večer procházejí po promenádě na ulici Marmontova, kde se zastavují v kavárnách a obchodech se značkovým oblečením.
Přibližně 5 km směrem do vnitrozemí se autobusem dostanete k ruinám kdysi vzkvétajícího římského města Salona. Dioklecián se nedaleko Salony narodil, což byl také důvod, proč v blízkém Splitu nechal vybudovat svůj palác. Když v 7. století začalo město strádat pod útoky slovanských kmenů, jeho obyvatelé utekli za hradby Diokleciánova paláce. Díky tomu se do jeho bran vrátil život, a palác tak unikl zkáze. V krajině v okolí Salony lze spatřit mnoho rozvalin, které dávají představu o tom, jak město původně vypadalo. Jsou zde také ruiny amfiteátru, ve kterém se v dobách jeho největší slávy bavilo kolem 18 000 lidí.


Jižně od Splitu
Po jadranské magistrále dojedete na Makarskou riviéru, která se choulí na svahu mezi silnicí a pobřežím porostlým typickými borovicemi. Nad pobřežím se tyčí vysoké štíty pohoří Biokovo, kam se vydávají pěší turisté a horolezci, na opačné straně leží sluncem zalité ostrovy Brač a Hvar. Právě nádherné prostředí do určité míry kompenzuje poměrně nezajímavá města, ošklivé turistické komplexy a četné kempy na tomto úseku pobřeží.
Nejatraktivnější je letovisko Brela na severním okraji riviéry. Samotná Makarska je velká a rušná s kvalitními oblázkovými plážemi v okolí a atraktivním nočním životem. Mezi letoviska dál na jih patří Tučepi, Podgora, Drvenik a Zaostrog, které se jako Makarska zaměřují na masovou turistiku.
Biokovo je větší, severozápadní část pohoří Biokovo-Rilič, které se rozprostírá od Cetiny po Neretvu v celkové délce kolem 70 km. Bikovo je největší horou jaderského pobřeží. V horách jsou rozlišena 3 pásma. První je plodné a zelené do nadmořské výšky 300 m. Nejpůsobivější je skalnaté pásmo vysoké kolem 1000 m, zároveň hezké i vyvolávající strach. Nad skalami je třetí pásmo vlnivě tvarované náhorní roviny široké 3-4 km, s různotvarým krasovým reliéfem. Pro své přírodní pamětihodnosti bylo Biokovo roku 1981 vyhlášenou chráněnou přírodní rezervací na ploše 19 550 ha. Tradiční turistické přístupové cesty do hor vedou z Makarské, přes chatu Vošacem a z vesnice Veliko Brdo přeš Lokve. Výstupové cesty jsou dlouhé, namáhavé a vystavené slunci, proto je třeba vystupovat za úsvitu.
Drvenik leží ve dvou zátokách, 25 km jihovýchodně od Makarské. Obyvatelstvo se zabývá rybářstvím, pěstováním oliv a cestovním ruchem. V Drveniku je trajektové přístaviště pro linky na Sučuraj na ostrově Hvar a na ostrov Korčulu.
Zaostorog najdete 33 km od Makarské. Bělost pískových pláží a zeleň borových lesů a olivových sadů dávají Zaostrogu svébytnou krásu.
Podaca se nachází 35 km jihovýchodně od Makarské. Ze staré podbiokovské vsi je krásná vyhlídka na ostrovy Hvar a Korčulu a poloostrov Pelješac. Nová vesnice u moře je lemována nádhernou pláží. Uprostřed hřbitova stojí kostel sv. Jana z 12.-13. století, zachovalá památka stojící za zhlédnutí.
Brist leží 37 km jihovýchodně od Makarské, na břehu Neretvy. Je to místo bohatého historického a kulturního dědictví.
Gradac se nachází 40 km jihovýchodně od Makarské, na mírných svazích Biokova, porostlých olivovníky a borovicemi. Jeho pýchou je široko daleko proslulá oblázková pláž.
Jižně od Makarské vede magistrála několik kilometrů po bosenském území (bez jakýchkoli pohraničních formalit). Pak se vrací na chorvatské území a klesá dolů k poloostrovu Pelješac. Ten představuje nedotčený kus pevniny, který pod ostrým úhlem vybíhá do Jaderského moře. Pěstují se zde nejlepší vína v Chorvatsku, například Dingač a Postup, a podávají se zde prvotřídní mořské speciality. Na straně poloostrova přivrácené k pevnině leží na silnici do Dubrovníku městečko Ston. To si zaslouží zastávku nebo i zvláštní výlet, a to především kvůli ústřicím a slávkám, které se pěstují na dně moře přímo před pobřežními restauracemi. Největší poklonou tomuto kulinářskému umění tohoto města je skutečnost, že sem v posledních letech jezdí mnoho italských gurmánů, pro něž je Ston kultovním místem.

Dubrovník
Hradbami obehnané město Dubrovník bývá považováno za jedno z nejzajímavějších a vizuálně nejatraktivnějších měst v celé Evropě. Jeho historickou a architektonickou jedinečnost uznalo i UNESCO, které ho zařadilo na seznam světového dědictví. Během války v 90. letech byl Dubrovník půl roku obléhán a turistický ruch se zcela zastavil. Teď se město potýká s opačným problémem - návštěvníků, z nich mnozí sem přijíždějí na jednodenní výlety z okolních letovisek, je zde až příliš. V létě bývá historické centrum zcela přeplněno a pokud přijedete aniž byste si předem objednali ubytování, budete nejspíše zklamáni.
Historie města byla poznamenána ustavičným bojem za uchování jeho nezávislosti. Oblast kolem Dubrovníku byla osídlena v 7. století, kdy byl Dubrovník malým ostrůvkem odděleným úzkým průlivem od pevniny. Původní název města Ragusa znamenal skála. S tímto symbolem se také dodnes setkáte na vlajkách a veřejných budovách ve městě. Místní obyvatelé jsou pyšní, že mohutná opevnění nikdy nebyla zdolána, i když, po pravdě za svou svobodu město vděčilo spíše diplomatickému úsilí než vojenské převaze. Dubrovník po staletí sloužil jako důležité středisko obchodu, kam přijížděly lodě z celého Středomoří. V 15. století sahaly hranice městské republiky až po Ston a Cavtat na jihu.
V roce 1667 oblast zasáhlo silné zemětřesení. Škody v Dubrovníku dosáhly nevyčíslitelných hodnot - historické jádro města s nádhernými renesančními budovami bylo v podstatě celé srovnáno se zemí a při zemětřesení přišlo o život přes 5000 obyvatel. Rekonstrukce byla naštěstí dobře promyšlená, takže centrum města získalo barokní tvář, která je pro ně dnes tak charakteristická. Město však už nikdy nedosáhlo své někdejší moci a počátkem 19. století se do stalo do sféry vlivu napoleonské Francie. Úpadek města pokračoval až do 20. století. Změnu přinesl až rozmach turistického ruchu, z něhož dnes městu plynou zisky tak jako ve zlatých časech jeho obchodnické slávy v 16. století.
Krásu Dubrovníku oceníte nejlépe při procházce po středověkých hradbách, které vedou kolem celého města. Seshora zahlédnete zajímavé motivy místního života a všechny hlavní památky. Místy je cesta poměrně příkrá, neboť mohutné hradby od hlavní brány Vrata od Pila prudce stoupají, pak vedou po hřebeni kopce a opět klesají k bráně Vrata od Ploče. Jižní hradby strmě ustupují k Jadranu a při západu slunce, kdy oranžové odstíny starého města a hradeb kontrastují s modří moře, se odtud otevírají úchvatné výhledy.

Vrata od Pila, Stradun


Hlavní ulice, která vede skrze samotný střed Dubrovníku se nazývá Stradun (známá též jako Placa). V blízkosti této ulice leží všechny hlavní památky a několik příjemných kaváren. Při pohledu na upravenou tvář ulice a různobarevné pouliční lampy si lze jen těžko představit, že město v letech 1990-91 ostřelovalo srbské dělostřelectvo. Ulice Prijeko, rovnoběžná se Stradunem, je v létě jednolitou řadou restaurací, které jsou do posledního místa zaplněny turisty.
Na západním konci Stradunu stojí velká Onofriova kašna, jedno z míst, kudy se do města roku 1444 přiváděla pitná voda. Tato kašna s 16 tryskami v zaklenutém prostoru byla pojmenována po italském architektu Onofriu della Cava, který v oblasti Dubrovníku pracoval v 15. století. Říká se, že pití vody z kašny přináší štěstí. Původní účel však byl prozaičtější - kašna sloužila k umývání příchozích po vstupu do města. Další fontána tzv. malá Onofriova kašna stojí nedaleko kostela sv. Blažeje.

Velká Onofriova kašna

Na východním konci Stradunu leží náměstí Luža s několika historickými budovami. Palác Sponza z 16. století sloužil jako banka, celnice, mincovna a městská pokladnice. Dnes je zde umístěn státní archiv, jehož pozoruhodné sbírky dokumentují dějiny a správu Dubrovníku od 13. do začátku 19. století. Kouzelné je zvláště nádvoří paláce, kde se v srpnu během Dubrovnického festivalu konají hudební představení.
Na jižní straně náměstí Luža stojí Orlandův sloup (také nazývaný Rolandův sloup) z roku 1418. Připomíná mýtickou postavu, která údajně pomohla městu ubránit se útoku saracénských pirátů v 8. století, a tak si na věky vydobyla vděčnost města. Orlando hraje v životě Dubrovníku roli i nadále, neboť každoroční letní festival se zahajuje právě zde.
Naproti Orlandova sloupu stojí kostel sv. Blažeje (Crkva Sv Vlaho) z 18. století, zasvěcený patronu města. Nad oltářem si všimněte stříbrně sochy sv. Blažeje s miniaturním modelem města - s podobnými zobrazeními se v Dubrovníku setkáte i na jiných místech.
Nedaleko od kostela směrem k moři je Palác rektorů (Knežev Dvor). Tato budova byla okázalou rezidencí městských knížat. Zastávat funkci rektora však nebyl jen samý med - jeho rodina s ním v paláci žít nesměla a on sám palác nesměl s výjimkou úředních záležitostí opustit.
Palác byl vybudován v polovině 15. století nejen jako sídlo městských knížat, ale také jako skladiště střelného prachu, což na něj mělo několikrát dosti destruktivní účinek. Současná budova z větší části vděčí za svou podobu barokní přestavbě z roku 1739, i když se na ní dochovalo i několik gotických detailů. V atriu se konají koncerty a v prvním patře je menší muzeum dějin města. Vystaveno je i několik exponátů připomínajících statečnou obranu místních dobrovolníků při obléhání města v roce 1991-92. Amatérské náčrtky bojišť a lékařské záznamy jsou ve své jednoduchosti až dojemné.
Nedaleká katedrála byla takřka celá značena zemětřesením v roce 1667. Interiér katedrály ožívá nejen při náboženských obřadech, ale také během Dubrovnického festivalu, kdy se uvnitř pořádají koncerty vážně hudby. Mezi zajímavosti patří barokní fresky, byzantská skříňka s lebkou sv. Blažeje a úchvatný výjev Nanebevzetí Panny Marie na hlavním oltáři.
Podle místní legendy nechal původní katedrálu vybudovat král Richard Lví srdce jako vyjádření díků za svou ochranu, když při návratu z křížové výpravy jeho loď ztroskotala.
Většina dalších památek leží na velmi malé ploše uvnitř městských hradeb. Patří k nim muzeum národního umění, jezuitský kostel, pevnost Ravelin, kostel sv. Spasitele a židovská synagoga.
Ideálním časem pro návštěvu města je měsíc srpen, kdy se zde koná Dubrovnický festival. V tomto období ožívá staré město extravagantními uměleckými představeními, která zahrnují divadlo, hudbu a operu. Akce se konají v řadě historických památek. Vstupenky si musíte rezervovat s předstihem, bližší informace naleznete na adrese www.dubrovnik-festival.hr.
Trávíte-li v Dubrovníku několik dní, může pro vás být příjemnou změnou výlet na nedaleký ostrov Lokrum. V hlavní turistické sezóně se tam dá během pár chvil dostat člunem. Nejoblíbenější zábavou je koupání a slunění na pláži a procházky po stinných lesních pěšinách. Navštívit můžete také klášter, botanickou zahradu a skromné pozůstatky napoleonských opevnění.

Dalmátské ostrovy
Dobrou základnou pro výlety na dalmátské ostrovy je Split, odkud v pravidelných intervalech odjíždí několik trajektových linek. Pouhou půlhodinu trvá plavba na Brač, třetí největší ostrov Chorvatska, s jeho slavnou pláží na poloostrůvku Zlatni Rat nedaleko městečka Bol. Tento malebný oblázkový mys vyčnívá do vod Jaderského moře a v létě se stává cílem mnoha vyznavačů koupání a plachtění. Ve městě Bol navštivte příjemnou starou čtvrť, a máte-li chuť, můžete se vydat na několik pěších výletů po okolí. Nachází se zde také jedno z nejlepších míst k provozování windsurfingu v celém Chorvatsku.
Protější ostrov Hvar mají v oblibě nejen bohatí Chorvaté, ale také Italové, kteří v letní sezóně využívají přímého trajektu ze své vlasti. Většina návštěvníků přijíždí do nenápadného městečka Stari Grad, kde je nové přístaviště pro trajekty, ale hlavní hvězdou ostrova je město Hvar. Tady uprostřed levandulových polí (které ostrov proslavily) a rozmarýnu, se na svazích kopce tyčí paláce a kostely financované bohatými benátskými kupci. Hlavní tepnou je ulice Riva s řadou kaváren a restaurací. Vede od malého, ale rušného přístavu k hlavní dominantě města, katedrála sv. Štěpána z 16. století.
Nejdále od chorvatského pobřeží leží ostrov Vis, který se také nejvíce liší od ostatních ostrovů. Osídlili jej Řekové už ve 4. století př. n. l. a v průběhu staletí o něj bojovali mnohé evropské velmoci, včetně Rakouska, Itálie, Německa a Británie. Turistický ruch byl do roku 1989 značně omezen, neboť zde fungovala námořní základna jugoslávské armády.
Město Vis je vybudované na svazích kolem zálivu. V historické čtvrti Kut stojí sídla, která si zde budovali bohatí Benátčané v 16. století. Na hřbitově u františkánského kláštera je náhrobek slavného chorvatského sochaře Ivana Rendiće a hromadný hrob rakouských námořníků, kteří zahynuli během námořní bitvy ve vodách u Visu v roce 1866.
Na opačné straně hornatého ostrova leží rybářská vesnice Komiža. Při příjezdu do města si můžete odpočinout ve stínu kostela sv. Michala na skalisku porostlém vinnou révou. Na blízkém hřbitově jdou vystavené hrobky významných místních rodin. V Komiži lze navštívit skromné námořní muzeum, které dokumentuje úzký vztah města a moře. Hlavním důvodem pro návštěvu Komiže je ale blízký ostrůvek Biševo. Tamní Modrá jeskyně (Modra Špilja) je lákadlem pro potápěče i turisty na lodích. Svým jasně modrým světlem se podobá slavné modré jeskyni u ostrova Capri. K jeskyni se můžete nechat z Komiže odvézt lodí.
Na západním konci poloostrova Pelješac leží dál od pobřeží ostrov Korčula. Jedním z nejzajímavějších míst je město Korčula, které na svém vlastním poloostrůvku vybíhá do moře. Korčulu lze navštívit během jednodenního výletu z Dubrovníku, ale stojí za to zde strávit několik dní. Historické centrum města s pravidelně vybudovanými ulicemi obepínají mohutné středověké hradby. Podle místních z města pochází legendární cestovatel Marco Polo. Navštívit můžete jeho údajný rodný dům. V budově katedrály sv. Marka se snoubí gotický styl s renesancí. Uvnitř je obraz Zvěstování Panny Marie od Tintoretta, který na ostrově strávil několik let jako student.
Bujnou vegetací porostlý ostrov Mljet jižně od Dubrovníku bývá zahraničními turisty opomíjen, ale Chorvaté sem jezdí ve velkém počtu. Hlavní atrakcí je národní park Mljet s dvěma krásnými jezery, jež jsou ideální ke koupání - voda je křišťálově čistá a břehy stíní husté zelené stromy. Kolem jednoho z jezer vede cyklistický stezka a na lodi se lze dopravit k ostrůvku sv. Marie s klášterem uprostřed jezera. Na tomto kouzelném místě nechybí restaurace s kavárnou.